'LODĚ A POSÁDKY

Peter Pan (Sun Odyssey 32) - Zdeněk - Tom, Dáša, Mates, Michal, Anče

Hobart (Bavaria 42 match) - Tonda - Eva, Dochtor, Michal, Lubor, Ivetka, Davídek, Kristýnka

Southampton (Bavaria 42 match)- Mach - Máří, Laco, Lucka, Kuba, Honza, Kačka, Pipin

• 25.8.2007

  Cesta byla dobrá, přes Maďarsko v noci. Přijeli jsme do mariny v 8:30, dali ranní občerstvení, hygienu a hurá na pláž. Večeře v marině, spát.

   

• 26.8.2007 – den první: „Adrenalin, pusinka, piráti rádi citrón“

  Cíl: Talaščica venkem kolem Kornat. Změna jedeme vnitřkem Žutským kanálem

  Budíček v 6:30, snídaně a jedeme.

  Při výjezdu od mola Tomovi z háku zůstalo v ruce jen držadlo, v tom loď začala zpomalovat a stávala se neovladatelnou. Vítr nás hnal na roh betonové hráze, „fendry, odkopávat, ať to nerozflákáme ještě v marině“. Naštěstí nás viděl místní borec, zavolal další dva a loď se podařilo přitáhnout k molu. Pátráme co je špatně a nejednou cvak a lodní šroub jede. Prostě tam nějak za jízdy skočil neutrál.

  Vyjíždíme na moře směr Žutský kanál na zaďák, pěkně fouká a vítr zesiluje, pokouším se zrefovat hlavní plachtu a ta se odmítá pohnout, zadoboční vítr jde až na 20 Kn a tak to ženeme nejkratší cestou do kanálu, kde jsme proti větru a nejsou tam takové vlny. U vjezdu potkáváme hejno delfínů, kluci visí na stěžni a snaží se uvolnit zaseknutý rolfok, což se nakonec podaří a plachta je volná. Hák, který drží dolní konec plachty v rolovacím zařízení je roztažený a při plném vytažení se plachta odhákla a dolní lem se zasekl ve stěžni.

  Nastavujeme vysílačky, spojujeme se s ostatníma posádkama. Tondovi se po odražení od mola zaseklo kormidlo, takže se zachytil k jiné lodi a Chorvati opravovali. Mach se zamotal do muringových lan. Domlouváme pauzu na oběd v zátoce Bodovac (ostrov Žut). Mé první zakotvení proběhlo kupodivu velmi hladce, přijíždí Mach a Tonda, kůpačka, papání, šnorchlovačka, pohoda.

  Zvedáme kotvu a hurá do Talaščice. Ne tak snadné to nebylo. Zase ta páčka, je vyřazeno, ale loď jede a na Macha řadím zpátečku a plný, loď poskočí do předu. Panika lomcuju klikou dopředu a zpět a konečně se chytá dozadu, bohužel už pozdě Machova loď dostala pusinku. Zpocený nas... svolám posádku na loď, zvedáme kotvu a jedeme na bójku. Tu první nechám Tondovi kvůli ponoru a snažím se zachytit bójku nejblíž ke břehu. Trvá to asi 10 minut. No ve větru, bez háku a bez nálady se to fakt moc nedaří.

  Na poradě kapitánů hodnotíme den, lodě, prošlé události a plánujeme další plavbu.

  Piráti v chorvatsku jsou dvojí. Jedni neustále vybírají poplatky za sluneční paprsky a jiné extra záležitosti, ti druzí se plíží potichu. Asi ve 23:00 se najednou nad schody do lodi objeví dvě hlavy. Davídek a Kristýnka připádlovali na dingi, vyšplhali na příď a přepadli nás. Naštěstí mladým pirátům stačil jeden citrón.

   

• 27.8.2007 – den druhý: „Kakanský převozník“

  Budíček v 7:00, snídaně, plánované šnorchlování zrušeno (nejmenovaný člen posádky zamořil zátoku).

  Vyplouváme z Talaščice na genu 4 Kn. Mach a Tonda na motor nás po chvíli předjedou. Točíme na sever k nějakým útesům a pak zpět mezi Kornaty směr Kakan. Hlavní plachta nejde ven, ale po chvíli se ji daří ukecat šroubovákem, takže ani úplně ven, ani úplně dovnitř. Přestává funět a tak startujeme motor. Kluci nám hodně ujeli a domlouvají zátoku na oběd.

  Mach hlásí že mu nejede kotevní vrátek a tak jedou dál. Začíná znovu foukat, proto vytahujeme plachty - zaďák, motýl, no paráda. Při výjezdu z Kornatského kanálu to s námi pěkně zamává, nemůžeme se otočit proti větru, protože výletní parníček nás blokuje. Balíme plachty a učíme se serfovat po vlnách.

  Tonda hlásí že je na bójce a rychle se to plní, tak přidáváme plyn a tradá. Přijíždíme zároveň s Machem. Vybírám bójku nejblíže ke břehu. Vítr docela fouká, chytíme se napoprvé bez sebemenších problémů. V tom se ve vysílačce ozve zoufalý Mach „máme lano ve vrtuli … pomož!“ Beru ploutve a plavu k nim, v tom mě napadlo že jim nejde kotva, ale říkám si: “ určitě jim to docvakne a hodí záložní“, (...necvaklo). Loď unášenou větrem nedoženu, a tak se jen dívám jak vrážejí do jiné jachty, jejíž posádka nepochopila co se děje a jen nadává, pak jim naštěstí majitel katamaránu hodil lano.

  Konečně je i Mach na bójce, ale vázací lano má zaháknuté za kýl. Na třetí pokus se mě podaří ho uvolnit. Panák ořechovky, funím jak lokomotiva a jde se na konektor kotvy. Úspěch.

  Moji kluci Mates, Michal a Kuba od Macha se vydali na malá dingi bez motoru odměnit majitele katamaránu pivem, vítr zesiluje a návrat přímo proti je nemožný. Kluci se pokouší dostat ke protějšímu břehu a zátoku prostě obejít, ale spousta ježků a skaliska jim v tom zabrání. Naštěstí je uviděl již jednou odměněný majitel katamaránu. Ten startuje svůj člun a kluky dovleče zpět. Za odměnu dostává ještě několik panáků.

  Pomalu se šeří a náš převozník Mates, za pomoci Michala, nás přepravují na břeh (hospůdka vypadá velmi lidově a vládne pohoda pod stromy, ceny jako v *****). Pak nás napadá že v důsledku proběhnuvších událostí jsme se zapomněli navečeřet. Pozdní večeře a spát.

   

• 28.8.2007 – den třetí: „Vodopády, kinderparty“

  Ráno je hladina jak zrcadlo, voda průzračná jako křišťál, takže Anče a já kapitán jdeme šnorchlovat. Pak snídaně a míříme směr marina Skradin na řece Krka a stejnojmenný národní park. Téměř nefouká, takže motor a kadlakadla. Proplouváme kanálem Sv. Ante do Šibeniku a dál proti proudu Prokljankym jezerem do mariny. Trocha hygieny, oběd a vodním taxíkem vyráží všechny posádky na obhlídku úžasných kaskádových vodopádů, vodní elektrárny, mlýna a vůbec.

  Je 28.8. Anče má dnes 12 narozeniny a turbína druhé vodní elektrárny tohoto typu na světě byla spuštěna na den přesně před 112 lety. Fotím je spolu (Anču s turbínou) a přemýšlím o náhodách. Hold život, vesmír a vůbec ......

  Domlouváme večerní slezinu na některé větší lodi. Anče vyráží za doprovodu Matesa a Michala do města na narozeninovou večeři. My jedem taky a po 10-ti minutách potkáváme celou Machovu posádku. Společně se procházíme až k úžasné myšlence, zkrátit si cestu k předem vytypované restauraci přes kopec a pevnost nad městem. Postupně se cesta mění v pěšinu, stmívá se a pěšina mizí v houští. „Nevdávat se. Vpřed zpátky ni krok.“ Prodíráme se roštím a po chvíli se ocitáme u zříceniny. Sláva: „Dobyli jsme hrad“. Směrem k přístavu je pochopitelně upravená cesta, po které se dostáváme až do mariny na večeři.

  Mješano meso na žaru, pak do ruky kytaru a jdeme navštívit Admirála i jeho posádku. Tklivé tóny sladkého dřeva se rozezněly nad ztichlou zátokou, romantiku jak prase narušil jen drobný incident, při odchodu se Davídkův háček na ryby dostal nějak do zadní části Lacových kraťasů (naštěstí perforoval jen látku).

  Za použití mírného násilí vyháníme děti od Machů z lodi a jdeme spát.

   

• 29.8.2007 – den čtvrtý: „HŮŮŮŮŮŮŮ“

  Vyjíždím z mariny jako poslední, cíl marina Frapa. Předávám kormidlo Anči a jedem zpět na moře. Projíždíme Šibenik, u vjezdu do kanálu stojí jachta, všímám si podivného majáku, který vypadá spíš jal semafór, svítí červená, něco je špatně, beru kormidlo, zpátečka plný, v tom se ozve Hů Hůůů, jaké nikdo z nás ještě neslyšel a za pár vteřin je tady obrovská nákladní loď. Brady proklatě nízko, hledíme jak si to sviští kanálem.

  Vyjíždíme na moře. Vítr se stačí takže na rozdíl od kolegů křižujeme proti větru a JSME NAHLÍ. Vítr neustále zesiluje a tak balíme prádlo. Ostatní staví na oběd, tak je předjíždíme. Admirál hlásí vítr až 35 Kn, proto měníme plány a jedeme do mariny Kremik, která je lépe krytá při Jugu. Změna kurzu způsobí silné houpání lodi, vlny asi 2m.

  Přistáváme v Kremiku a zjišťujeme, že jsme ztratili blbě uvázaný fendr a tak vyrážím do místního šopu a kupuju fenr a háček. Večer pohoda.

   

• 30.8.2007 – den pátý: „Pojedem vůbec a co kotvy“

  Ráno pěkně funí, v kryté marině dosahují nárazy až 24 Kn a co teprve na moři.

  Část posádek se vydává prozkoumat jak vypadá moře. Krása, zpěněné vlny, Jugo.

  Začali jsme plánovat výlety do Primoštenu a jiné aktivity. Po návratu do mariny nás admirál probral slovy: „Jedeme, tá loď vydrží daleko větší vlny“. Podle internetu se vítr bude postupně stáčet od SSW přes S 35 Kn, v nárazech až 48 Kn, v noci NE a slábne. Vyrážíme, úvazky a učím se serfovat vlny směr Kakan. Některé dosahují až 3m. Motor na plný knedlík a ještě kus geny, abych si ulehčil kormidlo a minimalizoval houpání. Dvakrát nestíhám vlnu vybrat a tak nás naklání až máme zábradlí pod vodou a dosahujeme maximální rychlosti 9,37 Kn. Admirál hlásí že v 35 Kn větru se nedaří chytit bójku a tak volíme vedlejší zátoku na kotvě. Kotvím napoprvé a držíme. Mach tam nějak divně popojíždí, ale nakonec se taky chytne. Odpoledne vyvážíme záložní kotvy. Ta moje je teď volná, ale předpokládám, že bude fungovat až se stočí vítr k NE. Z tohoto směru nejsme moc chránění.

  Večer se vítr uklidni a hladina je jak zrcadlo. V jednu hodinu se zvedá vítr. Jdu zkontrolovat kotvy a můj předpoklad se splnil. Drží nás obě stejným dílem. Vidím Laca a Admirála, kteří taky pobíhají po palubě. jdu si lehnout, samozřejmě že neusnu a jen hledím malým okýnkem na nebe. Najednou se kolem mihne stěžeň. Polije mě aj horko aj mráz a v momentě letím ven. Naštěstí to jen jiná plachetnice přejížděla na lepší kotviště. Obleču se vezmu deku a jdu hlídat kotvu. Vidím Macha a blikáme na sebe baterkama. Nikdo nespí, dost nepříjemné vlnění probouzí nepříjemné pocity.

   

• 31.8.2007 – den šestý: „Hromy blesky“

  Ráno si zkouším na chvilku lehnout, ale nic. Opuchlý, nevyspalý, dávám povel k vytažení kotev. Postavím se za kormidlo a za chvíli taháme plachty. Jedeme nahlí. Hledáme místo zátoku na oběd. Nakonec vítězí zátoka Triluke na Pašmanu. Na pěkném kotvišti se několik popletů snaží vecpat mezi již kotvící lodě, což způsobí pár horkých chvilek některým kapitánům. Já kotvím dál od břehu, což se nakonec vyplatí když se vítr obrací a zesiluje. Na lodi mě mám o jednu blondýnu víc (nás krásných je málo). Obloha temní, jedeme přímo do mariny, která není moc chráněná a trefit se ve větrných poryvech je dost peklo. Na čtvrtý pokus se vyvazujeme, na molu už je asi pět chorvatů, kteří se nás pokouší silou vůle dotlačit na místo a křičí rady jeden přes druhého. Nejsou potřeba, v pauze mezi poryvy větru přistáváme přesně. Jdu vrátit blondýnu, musíme obejít celou zátoku. Zjišťujeme že Eva měla malou nehodu při přistání, takže sedí smutná na palubě, na kotníku kilo ledu. Vítr ještě zesiluje, začíná pršet téměř horizontálně. Bura trvá asi dvacet minut. Totálně jsem promokl, ale po dešti je najednou klid.

   

• 1.9.2007

  Přes Maďarsko domů.

   

• Celá cesta se odehrávala pod heslem posunování hranic a získávání zkušeností, hlavně kvůli počasí. Každý účastník ji asi bude hodnotit jinak, ale já ji považuji za velmi inspirativní adrenalinový výlet.